Problematika je řešena Zákonem č. 449/2001 Sb. o myslivosti, kde jsou obecně ukotveny povinnosti zemědělců a myslivců. Povinnosti zemědělce:

• dbát na to, aby nebyla zvěř zraňována nebo usmrcována (citace § 10 ods. 2 Zákona o myslivosti);
• oznámit s předstihem uživateli honitby dobu a místo provádění zemědělských prací v noční době, kosení pícnin a použití chemických přípravků na ochranu rostlin (citace § 10 ods. 3 písm. a) Zákona o myslivosti);
• používat účinných plašičů zvěře, a pokud je to možné, provádět sklizňové práce tak, aby zvěř byla vytlačována od středu sklízeného pozemku k jeho okraji (citace § 10 ods. 3 písm. b) Zákona o myslivosti).

Nesplnění těchto povinností je klasifikováno jako přestupek s finančními sankcemi. Povinnosti myslivce:

• provést po oznámení vlastníků, popřípadě nájemců honebních pozemků podle § 10 odst. 3 písm. a) potřebná opatření k záchraně zvěře (citace § 11 ods. 2 Zákona o myslivosti)

Nesplnění této povinnosti je klasifikováno jako přestupek s finančními sankcemi. V této problematice lze aplikovat i Zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Konkrétně lze použít § 5 odst. 1, kde je stanoveno, že: “Nikdo nesmí bez důvodu usmrtit zvíře”. Odstavec 2 následně vyjmenovává důvody pro usmrcení zvířete. Zemědělská činnost zde není uvedena. Porušení § 5 odst. 1 je sankciováno stotisícovými pokutami.
Pro veřejnost : Vzniká možnost vyjádřit se při podezření na porušení těchto zákonem daných povinností uvedených stran, např. nálezem uhynulého zvířete po sečení, a podat podnět k prošetření např. na Českou inspekci životního prostředí: Podávání podnětů a stížností | ČIŽP (cizp.cz)
Další možnosti: Podatelna Ministerstva životního prostředí – Ministerstvo životního prostředí (mzp.cz) Ministerstvo zemědělství (E-podatelna, eAGRI) Možnosti kontaktů – Státní veterinární správa (svscr.cz) Proč přesto všechno dochází k tak velkým ztrátám?

• Nemožnost kontroly plnění zákonem daných povinností:

Díky chybějícímu systému kontroly může docházet ke vzájemnému tolerování nedodržování Zákona oběma stranami. Termín seče není nikde zveřejňován, není tak možné zvenčí kontrolovat činnost MS a zemědělců.

• Ohlašování termínů seče na poslední chvíli (v řádu několika hodin před sečí):

To je způsobeno kvůli měnícímu se počasí. Většinou není možné hned zareagovat a vydat se na pole. Členové MS chodí také do práce, takže nemají potřebnou časovou flexibilitu. Zákon ukládá povinnost zemědělci “oznámit s předstihem” termín sečení, avšak každý si může vyložit tento pojem po svém.

• Zákonem o myslivosti není konkrétně stanovena forma “ochrany” zvěře:

Z praxe víme, že samotné zapachování louky není dostatečnou formou ochrany a srnčata na loukách zůstávají do osudné chvíle. Nejúčinnější ochranou (pomineme-li technické pomocníky) je procházení luk v těsné rojnici před sečí a odnos srnčat do bezpečí. Ne všechny MS však takový přístup ochrany volí.

• Způsob sečení od kraje ke středu:

Přestože Zákon doporučuje zemědělcům vytláčování zvěře ze středu k okraji, v praxi je spíše využita metoda sečení z krajů ke středu, která je jednodušší.

• Chybějící zájem obyvatel o problematiku, tudíž nižší tlak ze strany veřejnosti na dotčené státní orgány a politiky:

Pokud se obecně ochrana zvěře stane populárním tématem mezi občany (voliči), lze očekávat aktivnější přístup ze strany ministrů. To by mohlo vést v budoucnu k vypsání výzev na pořízení dronů, chytrých žacích lišt, plašičů apod.